11.04.2009  ::cyril
S Davidem Kopeckým jsem se pořádně setkal vlastně jen jednou. V létě
2006, když jsme k němu do ateliéru na Smíchově přišli s Lukášem a
Monikou domluvit se, jestli by nechtěl do našeho Archiatlasu. Právě se
vrátil z Londýna a měl neuvěřitelně pozitivní náladu. Všechno šlo,
slíbil, že projedeme jeho baráky, dostaneme podklady, jaký budeme
chtít. Vyprávěl o Anglii, na podlaze ležela zářivka vlastní výroby,
kterou si odtud přivezl. Jednoduchá, trochu ironická. Během chvíle, co
jsme si povídali, vystřídal kompletně bílý oblek za černý. A pak zas s
úsměvem někam běžel. Spousta energie. Monika, která s ním leccos
zažila, mi pak říkala, že takovýho ho nikdy neviděla. Moje vzpomínka
na něj je tak asi trochu neobvyklá. Ale chci si jí takovou uchovat. Z
naší „geologické sondy“ do generace české architektury
narozené v 60. letech nakonec sešlo. A teď odešel i David Kopecký.
Takhle mladý lidi by neměli. RESPECT.

13.04.2009  ADAM
Tech vzpominek je hodne, prestoze jsme se znali jen pul roku. Odesel
"architekt, pro architekty", tedy zadny medialni humbuk, ale o to
tezsi ztrata. Myslim, ze se David zabyval podstatnymi vecmi, a
prestoze to ted muze vyznivat jako nemistna propagace, doporucuju
rozhovor, co jsme spolu vedli na Radiu Wave /
http://www.rozhlas.cz/radiowave/bourani/_zprava/546197 Byl to pro me
nejtezsi rozhovor, asi i nejhure srozumitelny, ale obsahove suverenne
nejzajimavejsi (ostatni hoste prominou).